Jak jsme dobyli Eden

Bylo pondělí 5. října 2009 a my se už potřetí sešli při přípravě na plánovaný propagační seskok na fotbalový svatostánek Slávie do pražského Edenu. Předtím nám to dvakrát nevyšlo, jednou pro špatné počasí a podruhé z organizačních důvodů. Atmosféra byla napjatá, protože tento seskok nepatřil k těm jednodušším. A to jak co do prostoru pro přistání, tak kvůli případnému odhozu hlavního padáku a použití záložního. Jako poslední prověrku před Edenem jsme naplánovali ještě jeden tréninkový seskok u nás na letišti na naše malé fotbalové hřiště. Všichni jsme se sice trefili, ale klidu nám to moc nedodalo. Po závěrečném briefingu v kanceláři jsme se připravili a po třetí hodině odpoledne přeletěli na letiště Praha - Letňany, kde jsme počkali do onoho okamžiku, startu nad Eden.Počasí nám přálo. Zatáhlo se vysokou oblačností a vítr se uklidnil.Těsně před pátou hodinou naši piloti zvedli náš letoun AN-2 z letiště v Letňanech a zamířili směr Eden.Kroužili jsme nad Prahou kolem dvaceti minut. Pohled to byl nádherný. Pro každého z nás včetně pilotů to byla premiérová "akce" nad touto částí Prahy. Bílá střecha stadionu vynikala v okolní zástabě a byla vidět na velkou vzdálenost.Ve čtvrt na šest nadešel onen okamžik, na který jsme se všichni těšili a zároveň se ho trochu báli. Naši kolegové na zemi roztáhli seskokový kříž v severním rohu před kotlem Slávie, letoun byl v náletu nad stadionem a my jsme začali vyskakovat v předem stanoveném pořadí.Deset sekund volného pádu nad Vršovicemi a pak otevřít padák.Otevření proběhlo u všech aktéru hladce. Během klesání jsme si utvořili výškové rozestupy a začali jsme pomalu jeden po druhém v intervalech kolem 30-ti sekund nalétávat nad střechu a hrací plochu. Viděli jsme hráče na trávníku, jak se rozcvičují i diváky na tribunách. Celý stadion působil majestátným dojmem tím více, čím níže jsme byli. Jeden za druhým jsme se snášeli střechou do stadionu a přistávali poblíž kříže za velkého hukotu kotle. Jako poslední přistál padák ve slávistických barvách přímo před kotlem a měl u něho patřičný ohlas. Po přistání jsme roztáhli sešívaný padák před kotlem a všichni se u něho vyfoltili. Bouhužel jsme nemohli zůstat na zápas a fandit, protože letadlo na nás už čekalo v Letňanech a museli jsme odstartovat zpět před západem slunce.

Pro každého z nás to byl nejkrásnější propagační seskok v dosavadní kariéře.